Absolvovali jsme: Škola šití - začátečníci

Již delší dobu jsem zvažovala nějaký kurz šití. K plnému rozhodnutí mě přiměla návštěva „Oprav oděvů“, kde jsem si chtěla nechat vyměnit zip u kalhot. Postarší paní mi řekla, že to bude stát 50 Kč (tak málo?), a že si mám přijít za měsíc (tak dlouho?). V duchu mi problesklo, že bych dala i dvakrát tolik, jen kdyby to bylo dřív. No nedalo se nic dělat, zip jsem si nechala spravit, a aby se tato situace neopakovala, definitivně jsem se rozhodla pro zápis do školy šití.

Na internetu jsem nejdříve udělala průzkum kurzů v Praze. Našla jsem jich hned několik, většinou do 10 000 Kč, ovšem při bližším zkoumání jsem zjistila, že některé trvají jen pár měsíců. Proto jsem se ve finále rozhodla pro Školu šití pod vedením paní Čihákové, jejíž kurzy trvají celý rok (10 měsíců) a poměr délka x cena se tak jevil jako jasně nejvýhodnější.

V září jsem nastoupila na první hodinu, která trvala celé tři hodiny (jako každý následující týden) a těšila se, co se bude dít. Na úvodních hodinách jsme se učili (to měkké i není náhoda, měli jsme v kurzu i jednoho muže) základní ruční stehy, později se začali seznamovat se šicím strojem a za nějaký ten měsíc i s overlockem (který velmi brzy přibyl i v mé strojové sbírce). V průběhu roku jsme postupně dělali různé vzorečky, které nám postupně začali plnit šanony, a naše nadšení vzrůstalo. Přes záševky a šití jednoduchých stehů jsme se postupně probrali až k šití všemožných zipů (do té doby mě ani nenapadlo, kolik možností všití zipů existuje), pásků, kapes, manžet, límců atd. Před Vánoci jsme začali šít první oděv, a sice sukni. Každý si přinesl svůj návrh a látku, a mohlo se začít. Trpělivá Johanka (naše paní učitelka) nám radila, co udělat s každým centimetrem látky, aby bylo dílo ve výsledku alespoň trochu nositelné. Obavy nebyly absolutně na místě a chvíli po Vánocích jsme mohli postupně začít propukat v salvy nadšení z prvního díla. V tu dobu už se z naší sestavy švadlenek stala fajn parta a středeční dopoledne se tak začaly stávat mými oblíbenými. Z naší každotýdenní drbárny se dokonce zrodilo nejedno přátelství, ale proč to říkám. Právě zde jsem se seznámila se Zuzkou, se kterou jsme vytvořily nejen tyto stránky, ale i ty facebookové a už teď je jasné, že naše plány sahají ještě dál (můžete se těšit). Ale zpět k tématu. Jak jaro plynulo, vrhli jsme se postupně na šití druhého díla – halenky. To už byl tvrdší oříšek, ale i tak jsme opět všichni na výbornou postupně zvládli. Jelikož tempo každého jednotlivce bylo různé, ty co skončili dříve, si mezitím dělali různé vzorečky (sámky, další typy kapes, různé ozdůbky atd.). Komu ve finále zbyl čas, měl ještě možnost si ušít kalhoty. Jelikož jsem na kalhoty nesehnala patřičně přesvědčivou látku, rozhodla jsem se pro další halenku. A jeden se nenadál a byl tu konec června. 

(holky v akci)

                                                   (vzorečky v šanonu)

Takže sečteno podtrženo, za jeden rok jsme se naučili šít nespočet všemožných kapes, zipů, manžet, límců, rukávů, pásků, ozdob, ušili jsme si sukni, halenku, kalhoty (já druhou halenku), a v neposlední řadě poznali super lidi. Už teď se těším na září, jelikož většina z nás se přihlásila i na kurz pokročilých, který bude jistě neméně zajímavým, už jen proto, že je zakončen závěrečnou zkouškou před odbornou komisí s možností získat kvalifikační osvědčení s celostátní platností (a to už se počítá). Tak uvidíme za rok. Už teď je ale jasné, že ten zip u kalhot už si napříště bezpečně spravím sama J

Pokud nad podobným kurzem přemýšlíte, prý jsou na příští rok (od září) ještě nějaká volná místa! Více tady: http://www.skolasiti.cz/

A tady na ukázku moje výtvory:

Tak zase příště! 

Radka

Návod na tylovou sukni

Milé švadlenky :-)

Jsme moc rády, že Vás naše stránky zaujaly a naše příspěvky Vás zajímají.

Dnes jsme si pro Vás připravili návod na ušití tylové sukýnky.

Než začnete: potřebujete pružnou látku, úplet nebo třeba lycru, hlavně aby byl materiál elastický a tělo obepínal. Dále tyl, nabídka je opravdu velmi široká, stejně jako u pružného materiálu. U tylu je také na výběr spoustu druhů tvrdosti ( hrubosti ) - doporučujeme jemnější.

Spotřeba materiálu se bude odvíjet od toho, jak dlouhou sukni si chcete udělat, ale velkou výhodou je, že délku si u této sukně můžete upravovat i po ušití.

Předpokládáme, že k šití už máte základní pomůcky, o jakých píšeme v našem předchozím článku na blogu.

Pokud máte průhlednější (jemnější) tyl, a vadila by Vám průhlednost, vyzkoušejte si čtyři nařasené vrstvy tylu, a případně si tu část z pružného materiálu udělejte delší, jako minisukni, a tyly našívejte výš.

Samozřejmě si můžete udělat sukni delší, širší nebo více vrstvou, našít si na tyl můžete i různé flitry, korálky, perličky, nebo hot-fix kamínky.

Myslete na to, že čím víc se barvy nitě budou přibližovat barvě vybrané látky, tím méně budou vidět, a o to jde.

Dané míry které budeme dále používat se týkají přímo té naší fialkové sukýnky, Vy si je můžete upravovat podle svého přání.

Potřebujeme: 0,5 m fialkové lycry šíře 1,4 m         

                    5 m fialového tylu šíře   2 m            

                    2 x  fialové nitě         

                                                                           (Šily jsme velikost 38 - M  )

Látku si rozložte rubem na podlahu lícem k sobě tak abyste ohraničené strany látky měly po stranách, tedy aby nitě látky (jemné proužky) byly kolmo k Vám.

1 cm od pravého dolního rohu směrem k pravému, naměřte 90cm a označte křídou.

Z tohoto označeného bodu kolmo nahoru naměřte 38 cm, to samé kolmo nahoru označte i 1 cm od pravého dolního rohu. Potom všechny tyto body spojte křídou, vznikne tak obdélník 90 x 38 cm.

Obdélník vystřihněte, vždy 1 cm vedle nakreslené čáry, kvůli švovým přídavkům. Potom jej přeložte, přesně na sebe složte, rubem k sobě a sešpendlete, aby látka nemohla klouzat.

Naměřte si od pravého horního rohu 3 cm od kraje a označte křídou. V pravém dolním rohu označte 1 cm od kraje a obloukem spojte křídou s označením v pravém horním rohu, jde o náznak zaoblení boků.

 Potom odstřihněte 1 cm od tahu křídou. Pravou stranu přeložte na levou a obstřihněte narýsovaný oblouk.

Rozložte a rubem k sobě přiložte pravou a levou stranu a sešpendlete. Začneme se šitím :-)

Sešívejte klasickým stehem, ale zvolte vetší steh. Na začátku nedělejte zpětné šití, naopak si nechejte delší horní a spodní niť než začnete šít. Na konci sešití zpětné šití udělejte, tím jak je látka elastická vzniklo trošku nařasení, proto na začátku ta volná niť, pohrajte si s látkou tak, aby byla hezky rovná a zbytek volné nitě ze začátku zapošijte ručně.

 Teď látku přehněte rubem dospod, už se Vám začal rýsovat základ sukýnky. Přiložený spodek sešpendlete a sešijte obrubovacím, lemovacím, stehem. To kvůli zachování pružnosti, klasický steh by se Vám mohl při oblékání časem potrhat.

Z tylu si nastříhejte 4 pruhy, všechny 5 m dlouhé. První bude široký 45 cm, druhý 40 cm, třetí 35 cm a poslední 30 cm.

Začneme s nejširším pruhem. Strany sešijeme obrubovacím stehem, zúženým na poloviční šířku.

 Na horním kraji začněte nabírat jehlou s dostatečným množstvím stehovky tak, abyste pruh nabrali do obvodu cca 90 cm.

Vezměte ušitý pás lycry a přes něj navlékněte nařasený, sešitý pruh tylu tak, aby okraj pásu a kraj tylového pruhu, kde je nařasený stehovkou byly zároveň. Tyl přišpendlete po obvodu lycrového pásu tak, aby nabrání bylo všude stejné. Dbejte na to, aby sešití pruhu korespondovalo se švem na lycrovém pásu, aby byly švy stejně a aby bylo při této činnosti sešití tylu směrem k Vám, aby po překlopení bylo sešití vespod.

Až budete mít tyl k pásu našpendlený, přistehujte stehovkou, bude se Vám tak pruh lépe přišívat.

Začněte šít u zadního švu, na stroji leží lycra a nařasený tyl máte přímo pod patkou stroje.

 Sešívejte obrubovacím stehem v jeho klasické šíři (zhruba 5 mm). Tím, že první našíváte nejspodnější kolo sukně sice začínáte "od konce", a při dalších kolech se Vám bude nepatrně motat pod strojem již přišitý tyl, ale našitím prvních tří pruhů dostanete již dobrý grif a při našití posledního už Vám to půjde dobře, a právě na tom od pasu prvním pruhu záleží nejvíc, jak je přišitý.

Takže teď následuje pruh široký 40 cm, už znáte samy, sešijte obrubovacím stehem na poloviční šířku, nařaste stehovkou na obvod cca 90 cm, a zase navlékněte na lycrový pás nastehovaným tylem k spodnímu kraji pásu, sešitým švem tylu k sobě. Přišpendlete zhruba 1 cm od již našitého pruhu tylu. Po přišpendlení sestehujte stehovkou a sešijte od švu pásu lemovacím stehem.

Ten první přišitý pruh tylu si pod patkou prostrčte do středu stroje, jinak se k dalšímu našívání pruhu nedostanete.

Následovat bude tylový pruh 35cm a postup bude stejný jako u předchozího.

                   (Takto vypadá rubová část sukně po našití tylových pruhů.)

Poslední je 30 centimetrový, postup bude opět stejný, ale dejte si na něm záležet ze všech nejvíc, jeho rovnost bude vidět na lycrovém pásu hned jako první :-)

Tak a teď už máte hotovo, sukýnku si vyzkoušejte, a případně upravte délku.

Pokud se i vy rozhodnete ušít tylovou sukýnku, určitě nám pošlete fotky nebo dejte vědět do komentářů, pokud už takovou máte, popřípadě kam jí nosíte! Děkujeme!

Co budete potřebovat k šití…aneb pomůcky, bez kterých se neobejdete

Ahoj všem,

Vítáme Vás na našich nových stránkách věnovaných kreativnímu šití, jak z názvu vyplývá. Budeme se snažit Vás zásobovat tématy, které pomohou a potěší jistě každého kreativce a nadšence do šití, ale i úplné začátečníky, kteří by se rádi něco nového naučili, popřípadě ty, kterým se doma válí šicí stroj a rády by ho oprášily.

                Dnes začneme článkem, který by se dal zaškatulkovat do kategorie: pro začátečníky, ale věříme, že i pokročilejší švadlenky by v něm mohly najít nějakou inspiraci. Bude se týkat pomůcek k šití. Pokusíme se shrnout, co by nikomu nemělo v základní šicí výbavě chybět, když už se rozhodne šít.

Nůžky

Jedna z nejzákladnějších pomůcek a současně věcí, do které se vyplatí investovat, jsou nůžky. V základní výbavě každé švadlenky by měly být alespoň dvoje kvalitní a ostré nůžky na stříhání látky. 

1) Jedny větší, kterými například budeme vystříhávat látku podle základního střihu. Říká se jim nůžky krejčovské.

Jelikož s nimi většinou stříháme větší kusy látek, je důležité, aby byly pohodlné na držení.  Většinou se dělají s jedním ouškem větším tak, aby se nám do nich pohodlně vešly všechny prsty. V obchodech s látkami prodavačky stříhají látky právě tímto typem nůžek. S klidným svědomím můžeme doporučit prověřenou značku Fiskars. Takové nůžky vyjdou při koupi na internetu kolem 500 Kč (v kamenných obchodech zhruba o 100 Kč více).

2) Druhým neméně užitečným typem nůžek jsou nůžky menší s ostrými špičkami a stejně velkými čepelemi. Říká se jim nůžky vyšívací.

Tyto nůžky se používají na již přesnější stříhání. V průběhu šití je použijete nesčetněkrát. Měly by mimo jiné plnit funkci takovou, že by měly na milimetr přesně dostřihnout až na hrot jejich čepelí. Na internetu se dají sehnat kolem 350 Kč.

3) Ve výbavě by každý měl mít ještě jedny nůžky, které použije na vše ostatní, na co nepoužije předchozí dvoje. Tím, že dodržíte jedno ze základních pravidel většiny krejčových, tedy že nůžkami na látku byste neměly stříhat nic jiného, tak jim především výrazně prodloužíte životnost. Nůžky na vše ostatní (zpravidla na papír) můžou být jakékoli. Stačí úplně obyčejné z papírnictví za pár korun.

Jehly a špendlíky

Může se zdát, že na jehlách a špendlíkách snad není co zkazit. I tady ale platí, že existují jehly a špendlíky dobré, horší a špatné.

Jehly se většinou prodávají v sadách, je tedy zbytečné zmiňovat, že se hodí mít různé velikosti jehel s různě velkými oušky. Co je ale důležitější, je například jejich tloušťka a ostrost. Některé levnější varianty z tržnice Vám můžou klidně i zničit látku. To samé platí o špendlíkách. Zde je ale ještě jeden důležitý element: hlavičky J. Co může nadělat paseku, jsou špendlíky s plastovými hlavičkami. Může se totiž stát, že při rozžehlování švů přejedete přes špendlík a horko plast roztaví a vy zničíte látku. Proto radši volte špendlíky s hlavičkami skleněnými nebo kovovými.

Nitě a stehovka

Nitě by zasloužily speciální článek. Existuje totiž spoustu typů, přes elastické, až po režné, které se používají na pevnější materiály. Na „sranda šití“, ale bohatě postačí obyčejné nitě v požadované barvě.

Bez čeho se ale téměř určitě neobejdete, je stehovka. Je to speciální nit určená na „zkušební sešití látek k sobě, před tím než je sešijete na stroji. Je zpravidla bílá a hlavní funkcí je, že se dá dobře trhat (to aby se Vám po sešití dobře vyndávala z oděvu). Stojí do 20 Kč.

Krejčovské metry a pravítka

Krejčovský metr je asi první věc, co se mi vybaví, když se řekne švadlenka. Vidím před očima paní s přehozeným metrem kolem krku. Řekla bych, že metr může být prakticky jakýkoli. Základ ale je, abyste ho během šití neměnily. Je totiž úplně jedno nakolik je přesný či, že „ujíždí“ oproti jinému metru (běžně se mi stává, když přiložím dva metry k sobě, že na metru ujíždí i o více než 1 cm), ale pokud měříte sebe i látku jedním metrem, nemůže to být nikdy špatně.

Co se týká pravítek, tak je určitě dobré mít klasický trojúhelník, jedno delší pravítko a úhloměr (například na přesné vytvarování boků či záševků). Dřevěné pravítko na obrázku usnadní spoustu práce tím, že v sobě skýtá jak pravý úhel, oblouk na tvarování boků, tak je i dostatečně dlouhé na to, že ho nemusíte zbytečně posouvat a riskovat nepřesnosti. Stojí kolem 400 Kč.

Křejčovské křídy

Kříd, tužek, fixek a dalších popisovátek na textil existuje celá řada. Některé fixy slibují, že po vyprání zmizí, jiné slibují, že zmizí ještě dříve. Ovšem jistota to není, na některých látkách se drží jako klíšťata i po opakovaném praní. Proto jsme zastánci klasických obdélníkových kříd, které oprášíte ze všeho. Vyrábí se ve třech barvách: modré, růžové a bílé. Určitě se hodí všechny, protože na některých látkách budete muset odzkoušet všechny, než zjistíte, která barva bude nejlíp vidět. Vyrábí dokonce i křídy v tužkách (viz obrázek), ale zdá se mi, že moc nepíší.

Rádlo

Rádlo je super pomocník, když nechcete prostehovávat všechny čáry, které potřebujete vidět. Prodávají se k němu různě barevné papíry, kterým říkám „rádlovací papíry“ (co vím, tak kromě modrého a červeného se prodává ještě sada žlutého s bílým), které přiložíte k látce, tam kde potřebujete přenést nějaké čáry a rádlem z druhé strany po látce přelejede. Barva se na látku z papíru otiskne.

Vypichovátko J

Vypadá to jako tužka bez tuhy a já tomu říkám vypichovátko. Slouží k vypíchnutí sešitých rohů a ostrých úhlů. Když jsem ho neměla a dělala vypichování nůžkami (vždy byly první po ruce), tak se mi několikrát stalo, že jsem projela látkou skrz. Tahle věcička jde určitě nahradit čímkoli jiným špičatým, ale jelikož stojí kolem 5 Kč, tak myslím, že se hodí.

Balicí a pauzovací papír

(www.hobaly.cz)

Pauzovací a balicí papír se hodí na kreslení a obkreslování střihů. Seženete je v každém papírnictví za pár korun.

A to by Vám do začátku mohlo jako základní výbava stačit. Existuje něco, co jsem nezmínila a bez čeho se neobejdete vy? Dejte nám to vědět do komentářů. V příštím článku se podíváme například na to, kde výše zmíněné pomůcky můžete sehnat.