Již delší dobu jsem zvažovala nějaký kurz šití.
K plnému rozhodnutí mě přiměla návštěva „Oprav oděvů“, kde jsem si chtěla
nechat vyměnit zip u kalhot. Postarší paní mi řekla, že to bude stát 50 Kč (tak
málo?), a že si mám přijít za měsíc (tak dlouho?). V duchu mi problesklo,
že bych dala i dvakrát tolik, jen kdyby to bylo dřív. No nedalo se nic dělat,
zip jsem si nechala spravit, a aby se tato situace neopakovala, definitivně
jsem se rozhodla pro zápis do školy šití.
Na internetu jsem
nejdříve udělala průzkum kurzů v Praze. Našla jsem jich hned několik,
většinou do 10 000 Kč, ovšem při bližším zkoumání jsem zjistila, že
některé trvají jen pár měsíců. Proto jsem se ve finále rozhodla pro Školu šití
pod vedením paní Čihákové, jejíž kurzy trvají celý rok (10 měsíců) a poměr
délka x cena se tak jevil jako jasně nejvýhodnější.
V září jsem
nastoupila na první hodinu, která trvala celé tři hodiny (jako každý
následující týden) a těšila se, co se bude dít. Na úvodních hodinách jsme se
učili (to měkké i není náhoda, měli jsme v kurzu i jednoho muže) základní
ruční stehy, později se začali seznamovat se šicím strojem a za nějaký ten
měsíc i s overlockem (který velmi brzy přibyl i v mé strojové
sbírce). V průběhu roku jsme postupně dělali různé vzorečky, které nám
postupně začali plnit šanony, a naše nadšení vzrůstalo. Přes záševky a šití
jednoduchých stehů jsme se postupně probrali až k šití všemožných zipů (do
té doby mě ani nenapadlo, kolik možností všití zipů existuje), pásků, kapes,
manžet, límců atd. Před Vánoci jsme začali šít první oděv, a sice sukni. Každý
si přinesl svůj návrh a látku, a mohlo se začít. Trpělivá Johanka (naše paní
učitelka) nám radila, co udělat s každým centimetrem látky, aby bylo dílo
ve výsledku alespoň trochu nositelné. Obavy nebyly absolutně na místě a chvíli
po Vánocích jsme mohli postupně začít propukat v salvy nadšení
z prvního díla. V tu dobu už se z naší sestavy švadlenek stala
fajn parta a středeční dopoledne se tak začaly stávat mými oblíbenými.
Z naší každotýdenní drbárny se dokonce zrodilo nejedno přátelství, ale
proč to říkám. Právě zde jsem se seznámila se Zuzkou, se kterou jsme vytvořily
nejen tyto stránky, ale i ty facebookové a už teď je jasné, že naše plány
sahají ještě dál (můžete se těšit). Ale zpět k tématu. Jak jaro plynulo,
vrhli jsme se postupně na šití druhého díla – halenky. To už byl tvrdší oříšek,
ale i tak jsme opět všichni na výbornou postupně zvládli. Jelikož tempo každého
jednotlivce bylo různé, ty co skončili dříve, si mezitím dělali různé vzorečky
(sámky, další typy kapes, různé ozdůbky atd.). Komu ve finále zbyl čas, měl
ještě možnost si ušít kalhoty. Jelikož jsem na kalhoty nesehnala patřičně
přesvědčivou látku, rozhodla jsem se pro další halenku. A jeden se nenadál a
byl tu konec června.
(holky v akci)
(vzorečky v šanonu)
Takže sečteno
podtrženo, za jeden rok jsme se naučili šít nespočet všemožných kapes, zipů,
manžet, límců, rukávů, pásků, ozdob, ušili jsme si sukni, halenku, kalhoty (já
druhou halenku), a v neposlední řadě poznali super lidi. Už teď se těším
na září, jelikož většina z nás se přihlásila i na kurz pokročilých, který
bude jistě neméně zajímavým, už jen proto, že je zakončen závěrečnou zkouškou před odbornou komisí s možností
získat kvalifikační osvědčení s celostátní platností (a to už se počítá). Tak
uvidíme za rok. Už teď je ale jasné, že ten zip u kalhot už si napříště
bezpečně spravím sama J
Pokud
nad podobným kurzem přemýšlíte, prý jsou na příští rok (od září) ještě nějaká
volná místa! Více tady: http://www.skolasiti.cz/
A tady na ukázku moje výtvory:
Tak zase příště!
Radka
Žádné komentáře:
Okomentovat